Známý neznámý Toman
Znáte osobu Zdeňka Tomana? Ne? Nemusíte se stydět, ani my, ani hlavní protagonisté filmu jsme o něm až do filmu Toman nic nevěděli. Zdeněk Toman byl v letech 1945-1948 šéfem zahraniční rozvědky a dost významně se podílel na nástupu komunistů k moci.
Jak jsme se na pofilmové besedě s režisérem Ondřejem Trojanem dozvěděli, nápad natočit film o Zdeňku Tomanovi nevzešel od českého, nýbrž od izraelského producenta. Tomu ale návrh scénáře nakonec přišel příliš rozsáhlý a dal od realizace ruce pryč. A tak se zamotaný příběh dostal do rukou Ondřeji Trojanovi.
Hlavní roli, tedy Tomana, si ve filmu zahrál Jiří Macháček. Přiznávám, že jsem z obsazení tohoto herce do tak vážné postavy měla velké obavy, které se rozplynuly až v první třetině filmu, kdy jsem se nechala zcela pohltit příběhem. Když si totiž vzpomenete na Macháčkovy předchozí herecké výkony, musíte se nejméně pousmát - no a najednou ho vidíte jako Zdeňka Tomana, který se paktuje s komunistickými pohlaváry a máte se tvářit vážně.
Ve filmu vystupuje mnoho známých historických postav, ale nebojte se - všechny jsou na začátku filmu označeny jménem i funkcí. Zbytečnost? Nemyslím si. Jednoduše tak nemusíte být ve stresu z toho, jestli „ten zrzavej“ je Slánský a kdo je „ten brýlatej“. No a k těm funkcím - schválně, jestli vás taky pobaví, že komunisti měli pojmenování pro každého poskoka a každý podle názvu vykonával jinou funkci (i když v reálu dělali všichni to stejný).
Na film se i přes ponuré téma dívalo hezky. Byl z něj cítit cit pro řemeslo a poskytl i dostatek mých oblíbených „částí k zamyšlení“, tedy pasáží, kdy nikdo nic neříká a vy máte šanci utřídit si děj a názory na jednání postav. Jako ženu mě hodně zaujaly i kostýmy, šaty paní Tomanové byly top strop :)
Právě názor na postavu Zdeňka Tomana byl jedním z hlavních témat závěrečné diskuze. On se totiž Toman částečně jeví jako takový český Schindler, jenže nikde není ani náznak toho, že by mu na osudech židovských imigrantů, díky kterým sháněl peníze pro stranu, nějak záleželo. Jenže, sám byl přece taky Žid, a stejně tak jeho žena. Navíc ho, jako mnoho jiných, strana nakonec taky doběhla. Máme ho litovat? No, to si musí rozmyslet každý sám.
Kolik tomu dala Mirka?
V ostatních recenzích firmu Toman je hercům vytýkáno, že hráli nudně, bez emocí, nezáživně. No, možná ano, ale záleží na tom? Ve výsledku je přece důležité, že takový film vůbec vznikl. Na besedě jsme se mimo jiné dozvěděli, že režisér upustil od jakékoliv nadbytečné dramatizace a držel se především faktů. A to se (kor v dnešní době) cení.
Spíše než postavu Tomana (a to, jak jej zahrál či nezahrál Jiří Macháček) je tento film podle mě nutné vnímat jako celek. Zamyslet se nad celým tím strašlivým obdobím, kdy se komunisté chopili moci, nad tím, jak jednoduše se jim to vlastně podařilo, a vzít si z toho ponaučení. Sloganem filmu je totiž citát „Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat“ - no a právě tohle bychom si z filmu Toman měli odnést.
Perličky z besedy
Po projekci následovala beseda s režisérem filmu Ondřejem Trojanem a herci z filmu - Jiřím Macháčkem (Toman), Kristýnou Bokovou (sekretářka Třískalová), Kateřinou Winterovou (Pesla Tomanová), a Stanislavem Majerem (Rudolf Slánský). Připojil se k nim i historik Dr. František Hanzlík, Csc., který s Trojanem spolupracoval na scénáři a hlídal právě historickou přesnost. Dozvěděli jsme se třeba:
- že film se připravoval od roku 2011,
- že složky týkající se postavy Zdeňka Tomana v amerických archivech jsou dodnes nepřístupné,
- že ve filmu znázorněná smrt Jana Masaryka je nejpravděpodobnější verzí,
- že složky k případu smrti Jana Masaryka v ruských archivech jsou taktéž nepřístupné,
- že Edvard Beneš neměl nejmenší šanci zvrátit komunistický puč (i když někteří stále budou opakovat, že jo),
- že se během natáčení filmu vykouřilo hodně cigaret,
- že ve filmu je záměrně pouze lehký hudební doprovod,
- že v publiku seděl pán, který si následující den připomínal 41 let od svého výslechu na StB.
No a už jenom kvůli tomu poslednímu bodu se na film Toman běžte podívat. Dějiny je prostě potřeba si připomínat, zvlášť v dnešní době, kdy se paradoxně dá v tehdejších událostech najít mnoho věcí, které se dnes opět dějí…
